Chvilku před začátkem velikonočních prázdnin jsem se vydala spolu s bandičkou slovinských kajakářů na výlet za pádlováním na Korzice. Potom, co jsme díky zpožděnému trajektu strávili příjemný den v Livornu - malebném a čistém italském přístavu- konečně nám bylo při západu slunce dopřáno spatřit pobřeží naší vysněné Korziky.
Naší řekou na rozjetí bylo Travo. Nejen kůli tomu, že bylo jednou z mála řek, které měli tou dobou ještě zbytky vody, ale i díky omezení splouvání pouze na pondělky a pátky. Naše multikulturní skupinka skládající se z osmi Slovinců, jednoho Maďara a mě jako zástupkyně ČR, potrénovala organizované splouvání, takže nakonec nebylo potřeba dělit se do menších skupinek a mohli jsme si všichni užívat pekně pohromadě - pádlování:)
Další v pořadí bylo Fium Orbo, říčka, která teče snad nejkrásnějším údolím na světě. Zapádlovali jsme si tu společně s Jakubem Šedivým, Jakubem Němcem a jeho okouzlující ženou Meg Smith, která po první řece nechtěla pádlovat s nikým jiným než s naší partičkou a Slovincem Fizem :)
Tady jsem zachytila vstupní peřej do horního kaňonu Orba, kterou každý normální smrtelník přenáší a Jakubové smaží.. Naneštěstí tu naší skupinku potkalo jedno vyhozené rameno,takže jsme si potrénovali první pomoc a záchranou akci a Filipko konce zájezdu pil jako o život, jen aby se nezbláznil, když musel přihlížet jak všichni ostatní pádlují.
Uzoučký tobogán na spodním Orbu. Hlavně se nepolekat a držet pádlo pěkně na straně abychom se nezasekli (nic pro blondýnky – bez urážky Lenko;).
Pěkně se bavíme při sjíždění skočíků ve spodním kaňonu...
Potom, co jsme zvedli naše nahá pozadí z přírodních lázní uprostřed malinké franzouzské vesničky, nasedli jsme v prostřed dalšího slunečného dne na spodní Taravo. Mnozí si jistě vzpomenou na tuhle úplně bílou peřej, která byla opět jednou z těch “ pro Jakuby a pár statečných”. Hlavně kvůli záludnému nájezdu a ošklivým kamenům přímo pod hladinou ve spodní části peřeje.
Takle jedeme s Lukou známou peřej “ Pět prstů”, super zábava!
Cikánský odpočinek na silnici po sjetí spodního Tarava.
Potom, co jsme dojeli k Rizzanesse, pozdravili našeho známého oslíka, chvíli váhali nad vodočtem potom co jsme přependlovali auta, jsme odhodlaně nasedli do našich plavidel. I když vody nebylo zrovna nejvíce, byli tobogány a skoky naprosto famózní.
Během prohlížení nejvyššího sedmimetrového vodopádu na Rizzanesse můžeme vidět mnoho vážných tváří, můžeme ale také slyšet spoustu vítězných výkřiků po jeho sjetí. Naše skupinka přežila s jedním zlomeným pádlem, což můžeme považovat za úspěch.
Bohužel je přehrada již téměř hotová, takže bude většina horní části spolu s přítokem Codi zaplavená. Voda na spodní části bude závislá na elektrárně, což znamená, jak všichni dobře víme, že bude většinu roku suchá...Proč..?
Kouzlo Korziky – krajina se proměňuje každých pár kilometrů (od hustých kanadských hvozdů po středočeské háje) a od písečného pobřeží to trvá k zasněženým vrcholkům hor méně než hodinku – ráj na zemi!
Naší poslední řekou byla Codi – strmý úzký potůček, který teče čarovnou dolinkou jako z Pána prstenů. I když při pohledu z mostu vypoadá Codi úplně bez vody, hned co se po pár desítkách metrů zařízne do úzkého kaňonu, poznáváme že je vody tak akorát. A tak jen vřískáme nadšením po každém skoku a vodopádku ( až na ten, na kterém jsem si narazila záda při příliž plochém dopadu..).
Ni komentarjev:
Objavite komentar