Val Sesia Weekend Trip

As it is just some 6 hours of driving from Ljubljana to the beautiful rivers of Italian Piemont it is still worse it even for just prolonged weekend. (Unlike the horrible almost  12 hour drive from Prague). So we escaped from work and school duties already on Wednesday, loaded our plastic sweethearts and listening to the rhythms of  the coolest Slovene raper Klemen Klemen set off to – as some would say- run the shit.

Our first river of the trip –Soanna- could be found in a deep gorge and thanks to a pretty heavy night rain it has an ideal water level.

Why not to go over the rocks if it is possible on the water..;) Muki.

Well, there was a hole big enough to be happy to get over it. Čiži.

Will the iron rods in the weir rip your boat apart or are you lucky enough? Not really, actually there was a safe way through. Kozo.

The best boof ever presented by Slovene rodeo champion 2009, 2010, 2011, ?2012? Andraž Krpičič :P

We don’t mind that it is raining while waiting for the shuttle – the schnapps (šnopc) keeps us nicely warm:)

Beautiful and inteligent young people searching for a place to set up their tents by the Ivrea slalom course...

Moving up norths, the sun welcomed us in the miraculous valley of Val Sessia, where we enjoyd drops and waterfalls on the classic - Egua.

The various uses of the dry suit:) Bojan.

Our evening run for fun on Balmuccia klamm (Bambůča:) Short but exciting and it is nice to prolongue those 20 minutes in the gorge with a few drops above.

Lets take pictures of each other;)

Sorba invited us to hers amazing blue rapids with a great water level.

Reliable safety on the first place. The rapid under the bridge, just few of us run it and some even received the highest evaluation for a great rodeo show.

Brave Kozo in charge:)

The back tows in the double drop rapid were pretty sticky, but thanks to Veloc I managed to keep my new haircut dry :)

The true Italian paddlers snack on the riverbank – prosciutto, cheese and baguette:)

Checking the water on Sermenza roman bridge-rather low but still runnable.

View of Gronda and the fairy-tale village of Rassa, the river with its exciting waterfalls was unfortunately really too stony.

The well known slides from Teva Extreme Outdoor Games on Sermenza.

Bojan in a kind of tricky rapid – just keep right at the end so that you don’t fall on the tree trunk stuck in a siphon. Who managed to hit it? Me:)

And the motto of the whole trip? Here you see how deeply get the wise words of Klemen Klemen engraved into our souls :)

Photo courtesy of Andraž Krpič and myself :)

video :)

Přes tísíc třista padesát čtyři korzických zatáček.

Chvilku před začátkem velikonočních prázdnin jsem se vydala spolu s bandičkou slovinských kajakářů na výlet za pádlováním na Korzice. Potom, co jsme díky zpožděnému trajektu strávili příjemný den v Livornu - malebném a čistém italském přístavu- konečně nám bylo při západu slunce dopřáno spatřit pobřeží naší vysněné Korziky.

Naší řekou na rozjetí bylo Travo. Nejen kůli tomu, že bylo jednou z mála řek, které měli tou dobou ještě zbytky vody, ale i díky omezení splouvání pouze na pondělky a pátky. Naše multikulturní skupinka skládající se z osmi Slovinců, jednoho Maďara a mě jako zástupkyně ČR, potrénovala organizované splouvání, takže nakonec nebylo potřeba dělit se do menších skupinek a mohli jsme si všichni užívat pekně pohromadě - pádlování:)

Další v pořadí bylo Fium Orbo, říčka, která teče snad nejkrásnějším údolím na světě. Zapádlovali jsme si tu společně s Jakubem Šedivým, Jakubem Němcem a jeho okouzlující ženou Meg Smith, která po první řece nechtěla pádlovat s nikým jiným než s naší partičkou a Slovincem Fizem :)

Tady jsem zachytila vstupní peřej do horního kaňonu Orba, kterou každý normální smrtelník přenáší a Jakubové smaží.. Naneštěstí tu naší skupinku potkalo jedno vyhozené rameno,takže jsme si potrénovali první pomoc a záchranou akci a Filipko konce zájezdu pil jako o život, jen aby se nezbláznil, když musel přihlížet jak všichni ostatní pádlují.

Uzoučký tobogán na spodním Orbu. Hlavně se nepolekat a držet pádlo pěkně na straně abychom se nezasekli (nic pro blondýnky – bez urážky Lenko;).

Pěkně se bavíme při sjíždění skočíků ve spodním kaňonu...

Potom, co jsme zvedli naše nahá pozadí z přírodních lázní uprostřed malinké franzouzské vesničky, nasedli jsme v prostřed dalšího slunečného dne na spodní Taravo. Mnozí si jistě vzpomenou na tuhle úplně bílou peřej, která byla opět jednou z těch “ pro Jakuby a pár statečných”. Hlavně kvůli záludnému nájezdu a ošklivým kamenům přímo pod hladinou ve spodní části peřeje.

 

Takle jedeme s Lukou známou peřej “ Pět prstů”, super zábava!

Cikánský odpočinek na silnici po sjetí spodního Tarava.

Potom, co jsme dojeli k Rizzanesse, pozdravili našeho známého oslíka, chvíli váhali nad vodočtem potom co jsme přependlovali auta, jsme odhodlaně nasedli do našich plavidel. I když vody nebylo zrovna nejvíce, byli tobogány a skoky naprosto famózní.

Během prohlížení nejvyššího sedmimetrového vodopádu na Rizzanesse můžeme vidět mnoho vážných tváří, můžeme ale také slyšet spoustu vítězných výkřiků po jeho sjetí. Naše skupinka přežila s jedním zlomeným pádlem, což můžeme považovat za úspěch.

Bohužel je přehrada již téměř hotová, takže bude většina horní části spolu s přítokem Codi zaplavená. Voda na spodní části bude závislá na elektrárně, což znamená, jak všichni dobře víme, že bude většinu roku suchá...Proč..?

Kouzlo Korziky – krajina se proměňuje každých pár kilometrů (od hustých kanadských hvozdů po středočeské háje) a od písečného pobřeží to trvá k zasněženým vrcholkům hor méně než hodinku – ráj na zemi!

Naší poslední řekou byla Codi – strmý úzký potůček, který teče čarovnou dolinkou jako z Pána prstenů. I když při pohledu z mostu vypoadá Codi úplně bez vody, hned co se po pár desítkách metrů zařízne do úzkého kaňonu, poznáváme že je vody tak akorát. A tak jen vřískáme nadšením po každém skoku a vodopádku ( až na ten, na kterém jsem si narazila záda při příliž plochém dopadu..).

 Na závěr ještě romantický Zet-západ slunce pořízený na severním pobřeží ostovu Korzika.

Díky za fotky Jakubovi Šedivému ( http://jakubsedivy.com/) . 

Další obrázky z výletu k shlédnutí na  https://picasaweb.google.com/bbrabcova/Corsica2011# .

Na novém Velocu

   Když mi přímo z české pekárny dorazil do Slovinska úžasně bleděmodrý mazlík Veloc, nemohla jsem se dočkat až  ve smaragdových peřejích Soči konečně vyzkouším novou loď pro lehké holčičky i středně těžké jezdce. A tady je výsledek v podobě mých prvních pocitů:) Už po prvních záběrech je jasné, že rychlost nebude Velocovi dělat problémy, což se projeví i při surfování na menších vlnkách ( pro velké to bude platit také ). Je sice stabilní a pocit jistoty a bezpečí je s ním zaručen, zároveň je ale živý a hravý, na příklad elegantní zajíždění do vracáků je jednou velkou radostí. Špička má v porovnání s Raptorem více zdviženou, takže se při průjezdu válci i válečky drží hezky na vrchu a nechá vás tak krásně rychle vypádlovat ze spárů dravých peřejí. Tvar je příjemně vyvážený, takže při správném nastavení sedačky nehrozí, že by Velocovi šlapala voda na záď. Díky hranám a hrankám na špičce bude dobře držet směr při sjíždění řek s větším průtokem, ale i na úzkých zablokovaných potocích s menší vodou je loďka obratná a dá se snadno nasměrovat i méně silným záběrem. To samé platí o boofovaní, které je na Velocu víc než jednoduché, a tak jsem si zatím skoro na každém skoku vysloužila úsměvy slovinského publika.

Myslím, že si s Veloušem budeme určitě dobře rozumět:)

Děkuji za fotky Jakubu Šedívému and Gregoru Zadravcu